Perličky z naší školičky

Ve školičce řádí neštovice. Děti během hry Na lékaře oznamují diagnózu:
"Paní učitelko, máš "pleštovice" a nesmíš tři dny z postele."
No nic, lékaře se musí poslouchat. Snad mi nezůstane pleš.

Ve školce si hrajeme na kocoura a myšky. Paní učitelka nabádá děti: "Teď si všechny myšky lehnou a pokusí se nehýbat, ať je kocour nevidí."
"A můžeme dýchat? Já se hýbám, když dýchám." informuje se děvčátko.

Blíží se jaro a my si povídáme o tom, co jaro musí všechno udělat. Třeba všechno po zimě probudit a uklidit.
Chlapeček hlásí: "Moje maminka taky hodně uklízí, ale jenom tam, kde jsou prachy." (prach)

Tepla ubývá a zimy přibývá, proto se na vycházky lépe oblékáme.
Před jednou takovou vycházkou hledá p. učitelka vhodnější oblečení malé slečně.
"Počkej, najdeme v pytlíčku něco teplejšího," pomáhá p. učitelka.
Holčička jistě: "Ale já tam mám jen samé studené věci!"

Krásný a na úrodu bohatý podzim je i naším tématem ve školce.
"Na jakém stromě zrají hrušky?", ptá se paní učitelka
"Na hrušni!", vědí děti.
"A jablíčka?"
"Na jablečníku.", jistě odpovídá chlapeček.

Tedˇněco odvážnějšího z našich perliček:

Po svačince se chystáme na čištění zoubků.
Holčička se už nemůže dočkat.
"Už půjdeme? Už mě zavoláš, p. učitelko?"
"Ještě dopiju a půjdeme."
"Tak už dopitej a pojď!", rozhoduje děvčátko.

Chlapeček si stěžuje p. učitelce:
"Paní učiteko, "lulinka mě štípe!"
"Tak se běž utřít papírem a pak se domluvíme s maminkou."
"Ale ne, ta "lulinka" mě štípe," ukazuje na malou Julinku.

Pomáháme s oblékáním našim nejmenším a vysvětlujeme:
"Tohle na botkách je suchý zip místo tkaniček. Takhle se zapíná."
"A kde mám ten mokrý zip?", ptá se vážně chlapeček 

Děti si velice rády hrají na zvířátka, farmu.
Během jedné takové hry přichází děvčátko se stížností za p. učitelkou:
"Paní učitelko, oni mi nedovolí, abych byla kráva!"

Opakujeme poznávání počáteční a koncové hlásky ve slovech.
"Co slyšíte ve slově pes na začátku?", ptá se p. učitelka
"P!", odpovídá jedno z dětí.
"A co má pes na konci?"
"Ocásek!", odpovídá pohotově holčička.

Povídáme si o podzimním bohatství v lese.
"Jaké jedlé hříbky jste sbírali v lese?", ptá se p. učitelka
"My jsme sbírali LEVÁKY!"

Ptáme se dětí na jména jejich rodičů. Chlapec si nemůže vzpomenout na jméno tatínka.
Paní učitelka pomáhá: "Tak na Tebe volá maminka Matýsku a jak zavolá na tatínka?"
"Miláčku!", sděluje chlapec upřímně.

V týdnu, kdy si povídáme o povolání rodičů:
Paní učitelka se ptá: "Petříku, co dělá tvůj tatínek v práci?"
A chlapec odpovídá:"Já nevím, já tam s ním nechodím. Jsem ještě malý!"

Během dramatizace pohádky dětmi sděluje vypravěčka:
"A tak Karkulka šla a šla a šla, až pošla. Došla!", opraví se pohotově.

Malý nový chlapeček v MŠ má ještě problémy s používáním záchodu.
Děti při jedné z jeho malých nehod informují paní učitelku:
„Paní učitelko, z toho nového chlapečka zase teče!“

Dítě odchází odpoledne s maminkou domů a komentuje její tašku na jeho značce v šatně:
„Maminko, to jsou tvoje HOBA?“

Dítě v umývárce vysvětluje mamince: ,,Vidíš mami, tyhle ručníky jsou naše a ty papírové jsou pro PRAŠKOLÁKY!" (myslí předškoláky)

V MŠ si celý týden povídáme o zvířatech v zimě, o tom, koho bychom mohli vidět u krmelce. Narazíme i na lišku.
P. uč.: "Proč asi přišla ke krmelci liška?"
Dítě pohotově: "Ona tam čeká na BUDULÍNKA!"

P. učitelka: "Proč jsi včera nebyl ve školce?"
Dítě: "Já pomáhal tatínkovi."
P. učitelka: "A co jste dělali?"
Dítě: "My přemýšleli."

Odpoledne odcházejí poslední děti ze školky.
Děvčátko se ptá: "Paní učitelko, ty tady zůstaneš sama?"
P. učitelka: "Ano, děti přijdou zase až zítra."
Děvčátko s účastí: "Neboj se, za chvilku pro tebe přijde maminka."